Tomáš Eduard Šilinger (1866–1913) byl český katolický politik a novinář z Moravy. Byl také členem řádu augustiniánů v Brně a redaktorem moravských katolických novin Hlas. Je po něm pojmenováno brněnské Šilingrovo náměstí.
Tomáš Eduard Šilinger
kněz, augustinián, spisovatel, žurnalista, politik
Narození
16. prosince 1866, Tučín, Rakouské císařství
Vzdělání
- Trojtřídní obecná škola v Dřevohosticích
- 1879–1880 gymnázium v Olomouci
- 1881–1886 gymnázium v Přerově (maturita s vyznamenáním)
- Bohoslovecký ústav v Brně
- Dne 26. 7. 1891 vysvěcen na kněze
Kariéra
- Od roku 1896 řídil česky psaný katolický deník Hlas
- Poslanec Moravského zemského sněmu 1906–1913 (Katolická strana národa)
- Poslanec Říšské rady ve Vídni 1907–1913
- Jednota katolického duchovenstva diecéze brněnské (zakladatel, do své smrti její místopředseda)
Úmrtí
17. června 1913(ve věku 46 let), Luhačovice, Rakousko-Uhersko na chronický zánět ledvin a mozkovou mrtvici. Pohřeb se konal 19. června 1913 z klášterního kostela na Starém Brně.
Hrob
Ústřední hřbitov města Brna,
Vídeňská 96, skup. 2, řada 1, hrob č. 88.
Zajímavé okolnosti
Šilinger byl velice nadaný student, vynikající řečník a později kazatel. Velký důraz kladl na katolický tisk (např. v roce 1894 na prvním sjezdu katolíků českoslovanských v Brně přednesl příspěvek na téma „Tisk světová velmoc“).
Patřil k velkým bojovníkům za české Brno. (Z jeho projevů: „Brno samo nikdy německým nebylo, není a nebude!“, „První podmínkou národnostního smíru je dáti pokoj českému dítěti! Dokud budete ohrožovati naše děti, dotud buďte ujištěni, že nás najdete připravené k boji!“)
Jako poslanec zemského a říšského sněmu vystupoval vždy jako bojovník za práva českého lidu na jižní Moravě a držel ochrannou ruku nad jeho hospodářskými zájmy.
Jeho jméno nese jedna ze čtyř moravských orelských žup (Orelská župa Šilingrova v Hodoníně).
Životopis
T. Šilinger se narodil v Tučíně na Přerovsku. Vychodil trojtřídní obecnou školu v Dřevohosticích, potom v letech 1879–1880 gymnázium v Olomouci, přičemž v období let 1881–1886 pokračoval na gymnáziu v Přerově, kde složil maturitu s vyznamenáním. Po studiích vstoupil do augustiniánského kláštera svatého Tomáše na Starém Brně – dnes na Mendlově náměstí v Brně. V klášteře přijal jméno Tomáš a na kněze byl vysvěcen 26. července 1891. V té době se začal výrazněji politicky a veřejně angažovat v rámci Rakouska-Uherska. Založil Jednotu katolického duchovenstva diecéze brněnské a až do své smrti v ní zastával místopředsednickou funkci. Velký důraz kladl na budování katolického tisku. Roku 1894 na prvním sjezdu českoslovanských katolíků v Brně pronesl příspěvek s názvem „Tisk světová velmoc“. Přispíval do katolických novin Hlas a v roce 1896 se stal jejich redaktorem, přičemž jeho zásluhou začaly noviny vycházet nikoliv týdně, ale denně. Kombinoval katolické hodnoty s českými národními požadavky. Byl podporovatelem české menšiny a jejího školství v Brně.
Byl členem Katolické strany národní na Moravě (třebaže svým založením měl blíže ke křesťansko-sociálnímu proudu, samostatná křesťansko-sociální strana se ovšem na Moravě dlouho nezformovala). V jejím rámci patřil do okruhu selského katolického hnutí, které mělo svou základnu v Katolickém spolku českého rolnictva na Moravě, ve Slezsku a Dolních Rakousích. Pravidelně docházel na schůze tohoto spolku. Od roku 1906 působil jako poslanec Moravského zemského sněmu. Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za český okrsek Morava 29. Usedl do poslanecké frakce Český katolicko-národní klub. Opětovně byl zvolen za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1911 a ve vídeňském parlamentu setrval do své smrti. Ve funkci poslance jej pak nahradil agrárník Rudolf Malík.
Zúčastnil se ještě zemských voleb na Moravě roku 1913, v nichž byl zvolen coby jeden z 19 českých katolických poslanců. Krátce poté, 17. června 1913 však v lázních Luhačovice zemřel. Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně. V zemském sněmu ho nahradil František Světlík.
Malíř, Jiří – Marek, Pavel a kol.: Politické strany, 1861–1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X
https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=381
Objekt nové pamětní desky navrhli sochařka Hana Svobodová a designér Tomáš Vrba ze studia MONOLIT při příležitosti 110. výročí úmrtí Tomáše Eduarda Šilingera.
Historie a součastnost
Původní pamětní deska byla odhalena dne 16. června 1938 při vzpomínkovém aktu k 25. výročí úmrtí T. Šilingera. Deska byla dílem akad. sochaře Josefa Axmanna, odlita v dílnách Antonína Ryby. V průběhu padesátých let byla demontována a její osud je neznámý.
Obnovení pamětní desky inicioval pan Kostelka s podporou politika Filipa Chvátala. Odborná komise návrh vybrala v soutěži organizované Odborem kultury města Brna. Realizaci zaštítilo město Brno.
Nová vize
Naší vizí byl od začátku objekt ostrých tvarů, který by zobrazoval Šilingerovu osobnost, opíral se o strohé tvarosloví a zároveň zapadl do okolního prostředí. Přesné zpracování materiálu nám umožňilo vytvořit technický vzhled, který jsme si představovali.
Jemné linky každé části odkazují na Šilingerovu osobnost: symbol kříže pro jeho víru, kříž jako požehnání, zkřížené meče za oddané vlastenectví, řady lavic říšského sněmu a stohy novin pro novinářskou a publikační činnost.
Nový objekt pamětní je vyroben z bronzu a je instalován na Šilingrově náměstí v Brně na rohu ulic Pekařská a Husova. Slavnostní odhalení proběhlo 14. 11. 2023 při příležitosti 11O. výročí úmrtí Tomáše Šilingera.
Kredit
Objekt zpracovala nástrojárna Svoboda
a zámečník Martin Stoklasa.